Maminka

Vůně deště, čistých peřin
dotek tváře sepraným lnem

sluch zabořený v polštáři
a dotek prstů tvých
skrz pálenou hlínů a ocel
melodií mistrů proznívá

den za dnem, sen za snem

a kytice mečíků na klavíru
v ohnivém kole oranžových okrajů
co prostou bělost objímá

ožívá zas a znova

tvou nesmrtelnost přejímá

to Kundera již psal..však dar tvůj hudbě patřil
Múze Apollónově
a odrazům očí dětských
v labyrintu zahrad života